Jedu si tramvají, pozoruji potají,
s úsměvem na líci, samice sedící.
A ptám se.
„Proč mi nedají?“
Až si to se mnou, jednou rozdají,
až si se mnou jednou lehnou v lože,
na mou kládu sednou svou frndou neposednou;
budou volat „óóóó můj Ty Bože!“
Povelikonoční chvilka POESIE