Uteklo nám zase hodně vody; trochu nestíhám psát příspěvky, je to samé grilování, posedávání na Náplavce a OKUKOVÁNÍ samic 🙂 Na internet se mnohdy dostanu ve stavu, kdy je lepší nic nepublikovat 😀 Inu, zde je příspěvek číslo 3, amigos (mějte na paměti že ženy milují muže kteří mluví cizími jazyky; díky tomu s nimi pak budete v kontaktu i svým jazykem…) Třetí příběh o lichocení samičkám bude, pravděpodobně, kratší, než ten předchozí, ale já vlastně nikdy nevím, kolik „toho“ napíšu…
Někdy se prostě strhne LAVINA, a mé prsty sviští po klávesnici jako „FORMULE JEDNA“ na okruhu v Monte Carlu. Tak jdeme na věc…
to Vám takhle jednou sedím v kavárně, a jdu si k baru pro kávu. A přede mnou stojí opravdu moooc pěkná a sympatická samička. Koukám, koukám, KOCHÁM SE; když, jak jinak, ona můj pohled konečně pocítila. A také se koukala.
Moc se mnou nekochala, spíš opravdu koukala, s otazníkem v očích, „proč já tak čučím?“ No proč asi… Přeci víme proč; protože ona je „mooooc hezká“. Jak začít konverzaci s BOHYNÍ kavárny? Co třeba slovem „AHOJ“ a milým úsměvem? Tak jsem to zkusil.
Říkám jí „Ahoj“, usmál jsem se, a koukal dál. A ona mi taky řekla „Ahoj“ Moc se neusmívala, ale pohled nebyl naštvaný. Spíš se zdálo, že přemýšlí. No, já taky přemýšlel. Protože jsem nevěděl, CO DÁL, neudělal jsem nic. Dál jsem na ni koukal, ona si vystála frontu na kávu a dortík, a sedla si na zahrádku, a pojídajíc smyslně tu sladkou laskominu, lila si do svého pěkného hrdla kafe. Sedl jsem si „SHODOU NÁHOD“ tak, že jsem na ni měl celkem příjemný výhled. Občas jsem se pokochal, a věnoval se své práci. Možná, že jsem dokonce psal jeden z předchozích článku o Švihákovi 😉
Milá samice se po chvíli zvedla, šla si ještě pro něco k baru, a když mě míjela, tak jsem se usmál. Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Nicméně ÚSMĚV nic NEPOKAZÍ. Ona se také znovu usmála. „Príma, je to na dobré cestě“. Jenže, jak po té cestě DÁL? Kudy se vydat? Pak mě to napadlo.
Když hezky seděla zpět na zahrádce, sebral jsem se, přikráčel k ní, a s provinilým pohledem jsem jí řekl: „slečno, já se Vám musím omluvit“. Ona se trochu překvapeně zeptala, proč že bych se měl omlouvat. Já na to, „že proto, že jsem jí u baru řekl „AHOJ“, že jsem jí tykal. Že jde o to, že jsem si jí spletl s jednou svou PODOBNĚ (POZOR, nemůžu užít slovo „stejně“, protože „stejně“ hezká žena jako ona na světě přeci ŽÁDNÁ NENÍ; tudíž lze použít jen a pouze, v zájmu dobrého výsledku mého oslovení, pouze slovo „podobně“) hezkou kamarádkou. Že to mé nynější zírání u baru je VYHODNOCOVÁNÍ, zda jsem se spletl nebo ne. A že jsem po tom dalším KOUKÁNÍ na ní došel k závěru, že ona mou kamarádkou není, a proto se přicházím slušně omluvit.
Pak jsem vytáhl eso z rukávu (nic jiného se nehodilo vytahovat 🙂 Zamyšleně jsem dodal: „hmmm, rád bych ale měl dvě takto PODOBNĚ přitažlivé kamarádky, ale že se budu muset spokojit jen s tou jednou. A MLČEL JSEM. Co myslíte, že mohlo nastat? Věřil jsem ve variantu, že navrhne, že budeme kamarádit i my dva? No ano, hádáte SPRÁVNĚ 🙂 Přesně v to jsem věřil (ne „doufal“, protože doufají zoufalci, což já – a ani Vy – nejsme. My si, milí samci, VĚŘÍME, a proto NEDOUFÁME. Prostě VĚŘÍME.
Nastala ALE varianta opačná. Nic takového jako „nové kamarádství“ nenavrhla. Přesto se tvářila mile a potěšeně. Aby ne. Vždyť jsem jí ZALICHOTIL, byl na ni milý. S úsměvem na tváří (její i mojí) jsem se tedy vrátil v klidu na své „pozorovací stanoviště“ a když milá samice dopila kávu a dojedla sladkosti; milým pohledem se se mnou rozloučila a vyrazila neznámo kam. Já zůstal, a s pocitem „dobře odvedené práce“ jsem dál vyhlížel, která DALŠÍ samice uvítá mou nespoutanou vstřícnost, a bude toužit po tom „mít ve mně nového kamaráda“.
Jako vždy APELUJI, přátelé samci, abyste se nezdráhali, a vyrazili kamkoli, kde jsou samice v houfech – v tomto parném létě ideálně na plovárnu. A bez obav a ostychu začali s nimi (né na nich) TRÉNOVAT a PROCVIČOVAT všechny praktiky a techniky, které tu čtete. Trénink dělá mistra, a já VĚŘÍM, že z Vás všech budou MISTŘI! Mistři v balení SAMIC! A ať už se při tomto dobrodružství zvaném LOV můžete dostat do jakékoli SITUACE, NEBOJTE!
Já, Švihák Podolský, jsem už v té či oné SITUACI jistě byl; a dříve nebo později se zde dočtete, jak ji vyřešit ve svůj největší PROSPĚCH! Hawk (cizí jazyk 🙂